Rok vydání 2016, čeština, počet stran 528, brožovanáO "konceptuální literatuře" – pozoruhodné zóně na pomezí literární produkce a galerijního umění – se v kontextu střední a východní Evropy začalo mluvit teprve nedávno. O jaký fenomén se jedná? Jaké je jeho historické východisko a aktuální určení? Kam patří z hlediska dějin umění a z hlediska dějin poválečné literatury? Jaká jsou jeho specifika v dané části Evropy?
Tyto a podobné otázky si…
Informace o Třídit slova: Literatura a konceptuální tendence 1949–2015 - Ondřej Buddeus, Markéta Magidová
Popis
O "konceptuální literatuře" – pozoruhodné zóně na pomezí literární produkce a galerijního umění – se v kontextu střední a východní Evropy začalo mluvit teprve nedávno. O jaký fenomén se jedná? Jaké je jeho historické východisko a aktuální určení? Kam patří z hlediska dějin umění a z hlediska dějin poválečné literatury? Jaká jsou jeho specifika v dané části Evropy?
Tyto a podobné otázky si klade dvanáct autorek a autorů z ČR, Slovenska, Německa, Polska a Ruska. Odborné články pak doplňuje rozsáhlá antologie – ukázek z textů, básní, dokumentací ad. včetně řady nových překladů. Na objemném konvolutu tematizujícím aktuálně skloňované sousloví "konceptuální literatura" se tak úhrnem podílelo přes osmdesát tvůrců - literárních vědců, autorů, básníků, umělců a překladatelů.
Publikace se nabízí různým způsobům čtení. Odborné texty a tvůrčí část lze sledovat samostatně, editoři publikace se snažili také o jejich vzájemnou provázanost. Přílohy jsou uspořádány chronologicky, a rozkrývají tak náhody a čekané i nečekané paralely v tvorbě jednotlivých autorů, jdou napříč žánry nebo regionálními specifiky. Struktura knihy vytváří jakousi historicko-teoretickou křížovku, která ponechává prostor čtenářkám a čtenářům, aby si sami zvolili vlastní řešení.
Kniha Třídit slova: Literatura a konceptuální tendence 1949–2015 se pokouší přispět k diskusi o konceptuálních literárních strategiích, o podnětných a progresivních metodách nakládání s textem, které ale z různých důvodů bývají vřazovány do příliš obecných či okrajových kategorií či dokonce zcela odmítány jako umění. Během historie se opakovaně vynořují pod hlavičkou různých žánrů a praktik, zároveň ovšem neakceptují, rozšiřují a komplikují ustálené historické a estetické kategorie tvorby i recepce – a vedou s nimi více či méně úspěšnou polemiku.
Nahlásit
