Foukací harmoniky
Díky svým kapesním rozměrům a charakteristickému zvuku našly uplatnění v blues, folku, country i rocku. Slouží k interpretaci melodických linek i doprovodných akordů, přičemž zvuk vzniká kmitáním kovových jazýčků při proudění vzduchu. Na trhu se setkáte se dvěma odlišnými konstrukcemi. Klasické foukací harmoniky jsou rozměrově malé a hraje se na ně čistě foukáním a nasáváním vzduchu skrze otvory. Odlišný přístup nabízejí klávesové foukací harmoniky (často nazývané melodiky), které kombinují foukání do náustku či ohebné hadičky s hrou na vestavěnou klávesnici podobnou pianu.
Typ harmoniky
Konstrukční uspořádání vnitřních jazýčků určuje, jaké tóny a v jakých tóninách dokážete na nástroj zahrát.
-
Diatonické – Často označované jako bluesové harmoniky (blues harp). Standardně mají 10 otvorů a obsahují tóny pouze jedné konkrétní stupnice. Zkušení hráči na nich dokážou pomocí techniky ohýbání tónů zahrát i chybějící půltóny, což dává nástroji charakteristický naříkavý zvuk vhodný pro blues, country a rock.
-
Chromatické – Tyto harmoniky poznáte podle kovového šoupátka (kolíku) na boku. Stisknutím šoupátka se usměrní proud vzduchu na jinou řadu jazýčků, což zvýší tón o půl tónu. Díky tomu chromatická harmonika obsahuje kompletní chromatickou stupnici a umožňuje hrát v jakékoliv tónině, což se využívá v jazzu, klasické hudbě i popu.
Ladění
Zatímco chromatické harmoniky jsou díky svému registru univerzální, u diatonických modelů je volba správného ladění klíčová. Výrobci nabízejí harmoniky laděné do různých durových i mollových tónin. Základem pro začátečníky je ladění C dur, které se nejčastěji využívá ve výukových materiálech a školách. Pokročilejší muzikanti pak své sady doplňují o další frekventovaná ladění, jako jsou G dur, A dur, D dur nebo F dur, aby mohli doprovázet kytaristy hrající v různých tóninách bez nutnosti složitého transponování.
Materiál harmoniky
Materiál, ze kterého jsou vyrobeny tělo (takzvaný hřeben) a krycí plechy, hraje roli nejen u odolnosti a údržby, ale také u výsledné ostrosti či vřelosti tónu. Výsledný zvuk nástroje však daleko více ovlivňuje tvar vzduchových kanálů, typ jazýčků a provedení krycích plátů než samotný materiál hřebenu.
-
Dřevo – Tradiční materiál používaný u klasických modelů. Dřevěný hřeben (například z hrušky nebo bambusu) dává harmonice hřejivý, plný a akusticky bohatý zvuk. Vyžaduje však opatrnější zacházení, jelikož dřevo reaguje na vlhkost z dechu a může časem mírně pracovat nebo bobtnat.
-
Kov – Hřebeny z hliníku či mosazi a nerezové krycí plechy zajišťují vysokou tuhost konstrukce a dlouhou životnost. Kovové harmoniky nabízejí jasný, hlasitý a průrazný zvuk s rychlou odezvou, nástroj je však v ruce o něco těžší.
-
Plast – Moderní a velmi praktická varianta hřebenu. Plast je imunní vůči vlhkosti, neabsorbuje sliny, snadno se čistí a je hygienický, což z něj dělá vhodnou volbu pro začínající hráče. Zvukově nabízí vyvážený, čistý tón.
