Představují tradiční a velmi oblíbený dechový nástroj. Běžně slouží jako vstupní brána do světa hudby pro děti a začátečníky, zároveň však mají své pevné místo jako plnohodnotné nástroje v historické, klasické i lidové hudbě. Hra na zobcovou flétnu pomáhá rozvíjet správné dýchání a hudební sluch. Pokud naopak hledáte nástroj s bočním držením, složitějším klapkovým mechanismem a průraznějším zvukem, můžete si pořídit příčnou flétnu.

Čím se liší jednotlivé typy?

Rodina zobcových fléten je široká a jednotlivé typy se od sebe liší velikostí i výškou ladění. Tvoří ucelené soubory, kde každý nástroj plní svou roli.

• Garkleinové – Nejkratší a nejvýše laděné flétny z celé rodiny. Měří jen kolem 16 centimetrů a vydávají velmi pronikavý a vysoký zvuk.

• Sopraninové – O něco větší nástroje, laděné obvykle v F. Využívají se především pro sólovou hru a rychlé, technické pasáže.

• Sopránové – Běžný standard, na kterém začíná hrát většina dětí ve školách a kroužcích. Jsou laděné v C a vyznačují se jasným a čitelným zvukem.

• Altové – Laděné v F. Oproti sopránovým flétnám nabízejí plnější a hlubší tón, díky čemuž se velmi často využívají při hře barokních skladeb.

• Tenorové – Rozměrnější flétny laděné v C, které poskytují hluboký a teplý zvuk. Kvůli větším rozestupům dírek bývají ve spodní části vybaveny klapkou pro snazší dosažení nejnižších tónů.

• Basové – Nejnižší z běžně používaných zobcových fléten. Vzhledem k jejich délce se do nich fouká prostřednictvím kovového esíčka (trubičky) a tvoří hluboký rytmický a harmonický základ ve flétnových souborech.

Prstoklad

Způsob, jakým se kladou prsty na dírky pro zahrání konkrétních tónů, se dělí do dvou základních systémů. Lze je od sebe rozeznat podle velikosti třetí dírky odspodu.

• Německý – Vytvořený pro usnadnění hry naprostým začátečníkům. Hmat pro tón F se hraje velmi jednoduše (postupným odkrýváním prstů). Tento systém je vhodný pro první roky výuky, ale ve vyšších polohách může vykazovat drobné nepřesnosti v ladění.

• Barokní (anglický) – Tradiční systém využívaný pokročilými hráči a profesionály. Hmat pro tón F je o něco složitější (využívá t vidličku), ale odměnou je přesnější ladění napříč všemi oktávami a snazší hra půltónů.

Materiál flétny

Materiál určuje nejen výslednou barvu zvuku, ale také nároky na údržbu a odolnost nástroje.

• Plast – Praktická a cenově dostupná volba. Plastové flétny jsou lehké, snadno se omývají pod tekoucí vodou, nevadí jim vlhkost a dobře odolávají nárazům, což z nich činí oblíbenou volbu pro malé děti.

• Dřevo – Poskytuje přirozený, bohatý a měkký zvuk. K výrobě se využívá například javor, hruška, třešeň nebo vzácnější palisandr. Dřevěné flétny vyžadují pečlivé zacházení, postupné rozehrávání a pravidelné promazávání.

• Kov – U klasických zobcových fléten jde o méně běžný materiál (často se z něj vyrábějí pouze klapky u velkých modelů), který poskytuje specifický, ostřejší a velmi rezonantní zvuk. Kovové tělo je ovšem typickým standardem pro irské podélné flétny. Menší modely (tin whistle), vyráběné z mosazného či hliníkového plechu, nabízejí jasný a vzdušný tón s rychlou odezvou, vhodný pro svižné taneční melodie. Jejich větší, hlouběji laděné varianty (low whistle), konstruované ze silnějších hliníkových či duralových trubek, naopak přinášejí hluboký, zemitý a melancholický zvuk známý z pomalých balad.