Jednotlivé bubny
Slouží bubeníkům, kteří potřebují rozšířit svou stávající sestavu o nové zvukové možnosti, vyměnit poškozený kus, nebo si chtějí poskládat zcela unikátní nástroj přesně podle svých osobních a žánrových představ. Pokud neplánujete stavět nástroj po částech a hledáte již hotové a sladěné řešení, prozkoumejte kategorii bicí soupravy. V případě, že sháníte spíše drobné rytmické nástroje pro perkusionisty, etnickou hudbu nebo hudební výchovu, navštivte sekci bubínky.
Z jakých typů lze vybírat?
Každý buben má v rytmice své nezastupitelné místo a plní specifickou zvukovou i frekvenční roli.
-
Basové bubny (kopáky) – Největší bubny v sadě, na které se hraje nožním pedálem. Leží na zemi a udávají základní těžký rytmus, čímž tvoří hluboký akustický puls celé kapely.
-
Floor tom (kotel) – Samostatně stojící buben na nožičkách, umístěný obvykle po pravé ruce bubeníka (u praváků). Nabízí hluboký a dunivý zvuk s dlouhým dozvukem, ideální pro hutné přechody a dramatické pasáže.
-
Pochodové bubny – Speciálně navržené nástroje pro hru za chůze v orchestrech či průvodech. Mají popruhy nebo nosný postroj a vyznačují se vysokou hlasitostí a průrazností, aby byly dobře slyšet pod širým nebem.
-
Snare bubny (virbly) – Srdce každé soupravy. Na spodní bláně mají napnuté kovové strunění, které jim dodává charakteristický praskavý, ostrý a šustivý zvuk. Hrají se na ně hlavní akcenty (tzv. „doby“).
-
Tom tom (přechody) – Menší bubny bez strunění, které se obvykle montují přímo na basový buben nebo na samostatné stojany. Slouží k melodickým výplním, přechodům a oživení základního rytmu.
Materiál bubnu
Materiál korpusu představuje hlavní rezonanční prvek a dává bubnu jeho nezaměnitelnou barvu zvuku.
-
Bříza – Zajišťuje jasný a průrazný zvuk s posílenými výškami a pevnými, údernými basy. Je to velmi oblíbená volba pro nahrávací studia díky svému přirozeně „ekvalizovanému“ a čistému charakteru.
-
Javor – Zlatý standard pro výrobu bubnů. Nabízí teplý, univerzální a velmi vyvážený tón s bohatými středy a příjemně dlouhým dozvukem. Zvládne prakticky jakýkoliv hudební žánr.
-
Kov – Využívá se především u snare bubnů (ocel, mosaz, hliník, bronz). Kovové korpusy poskytují velmi hlasitý, agresivní a zvonivý zvuk, který bez problémů prorazí hradbou zkreslených kytar.
-
Lípa – Měkčí, velmi lehké a cenově dostupné dřevo. Poskytuje kratší, hladký tón a nejčastěji se objevuje u startovacích či cvičných modelů bubnů.
-
Mahagon – Temnější dřevo s extrémně posílenými hlubokými frekvencemi a utlumenými výškami. Buben z mahagonu zní velmi hutně, kulatě a vřele, což vynikne zejména ve starším rocku a vintage hudební produkci.
Parametry
Rozměry a stavba korpusu fyzicky omezují, jak hluboko a jak hlasitě dokáže buben zahrát.
-
Průměr – Velikost blány udávaná v palcích přímo definuje výšku tónu. Menší průměry (např. 8" nebo 10") produkují vyšší, kratší a ostřejší tóny. Větší průměry (např. 16" floor tomy nebo 22" basové bubny) naopak poskytují objemné, basové a dlouze rezonující zvuky.
-
Hloubka – Tento rozměr, rovněž tradičně udávaný v palcích, ovlivňuje celkovou rezonanci, hlasitost a rychlost odezvy. Mělčí korpusy nabízejí rychlejší atak a kratší dozvuk, což zaručuje artikulovanou a čitelnou hru. Hlubší bubny pojmou více vzduchu, díky čemuž generují mohutnější tón, vyšší hlasitost a delší dozvuk.
-
Počet vrstev korpusu – Dřevěné bubny se nevyrábí z masivu, ale z několika vrstev ohýbaných a slepených dýh. Tenčí korpusy (například 4 až 6 vrstev) snadněji rezonují, zvuk se v nich více prolíná se dřevem a mají otevřenější, hřejivější charakter. Silnější korpusy (8 a více vrstev) jsou fyzicky tužší, zvuk se od nich rychleji odrazí a výsledkem je vyšší hlasitost a velmi rychlý, průrazný atak.
