Louskáčky
Umožňují snadné rozlousknutí skořápek ořechů – nejčastěji vlašských, lískových nebo pekanových. Hodí se i na některé druhy tvrdších skořápek nebo dokonce na lahve se šroubovacím uzávěrem, pokud je konstrukce dostatečně robustní. Co se týče materiálů, nejčastěji se setkáte s kovovým provedením – nerez nebo slitiny hliníku zajišťují dlouhou životnost a potřebnou pevnost. Dřevěné části slouží obvykle jako rukojeti pro lepší úchop a teplejší pocit v ruce. Plast se využívá především u ergonomicky tvarovaných madel, případně u dětských nebo lehkých modelů, kde není potřeba vyvinout takový tlak.
Čím se liší jednotlivé typy louskáčků?
Klešťové louskáčky – Patří mezi nejběžnější. Fungují na principu protilehlých ramen spojených čepem. Vnitřní vroubkovaná část pevně sevře ořech a tlakem ruky se skořápka rozlouskne. Jsou univerzální, vhodné pro různé velikosti ořechů, a někdy se dodávají i v sadách s dalšími nástroji na ořechy. Vyžadují však fyzickou sílu.
Kónické louskáčky – Využívají kuželovitý otvor, do kterého se ořech zatlačí. Sevřením obou ramen dojde k rovnoměrnému tlaku. Výhodou je přesnější vedení a menší riziko, že ořech při louskání vyklouzne nebo se rozletí. Nevýhodou ale může být menší univerzálnost – příliš malé nebo naopak větší ořechy do něj nemusí dobře pasovat.
Pákové louskáčky – Používají pákový mechanismus, který vyvíjí silný, soustředěný tlak na ořech při minimální námaze. Hodí se pro větší ořechy s tvrdou skořápkou, například černé vlašské ořechy. Bývají o něco rozměrnější, ale práce s ním je snadná a plynulá.
Spirálové louskáčky – Připomínají spíše vývrtku – ořech se vloží do komory a tlak je vyvíjen otáčením šroubového mechanismu. Rozlousknutí je pomalejší, ale přesné. Navíc umožňují přesné nastavení tlaku vyvíjeného na ořech. Tento typ je často esteticky laděný a využívá se i jako dekorační či dárkový předmět.















































