Sci-fi, rok vydání 2020, počet stran 509, čeština, pevná / vázanáČeské střemhlavé bombardéry na odvrácené straně světa V polovině 19. století svět postihla katastrofa.
Informace o Spojenci českých zemí - Jan Kotouč (2020, pevná)
Popis
České střemhlavé bombardéry na odvrácené straně světa V polovině 19. století svět postihla katastrofa. Celé části zemského povrchy byly vymazány, hladiny oceánů se zvedly. Zanikly celé státy, jiné vznikly. Jedním z nich bylo Česko-slovenské království. V polovině 20. století je z království námořní velmoc s koloniemi a državami po celém světě. Poslední dva roky vede Česko-slovenské království válku s carským Ruskem. Nyní se oči obou velmocí upínají k americkému kontinentu. Boje mezi Brazílií a Jihoamerickou lidovou federací přilákaly zájem obou mocností, zatímco Panamské království i Kalifornská republika se snaží udržet neutralitu. Do Amerik míří české i ruské loďstvo. Válka už zasahuje do celého světa a České země budou potřebovat spojence.
Informace o produktu mohou být nepřesné nebo nekompletní. Doporučujeme si je ověřit před nákupem u vybraného prodejce.
Recenze 83%
Hodnocení: 83%
13 recenzí
5
9x
4
1x
3
1x
2
0x
1
2x
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Přidání nového hodnocení
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Registrovaný uživatel10. října 2021
Hodnocení: 100%
Kniha vynikající.
Nahlásit
Nahlásit recenzi
bolekjan15. července 2020
Hodnocení: 20%
Zajímám se celý život o námořnictví. Z tohoto pohledu čtu skoro veškerou literaturu o námořnictví, od starověku po současnost. A to včetně sci-fi námořnictev vesmírných. Takže jsem četl i Kotoučovy knihy s vesmírnou tématikou. Beru jako milý klad, že se pokusil o historickou alternativu a udělal z českých zemí námořní velmoc. Jako spisovatele jej hodnotím kladně. Jeho fabulační a gradační schopnosti mají úroveň. Kniha je čtivá.
Jan Kotouč má rád námořnictvo, ale pravděpodobně nebyl na vojně, ani nebyl vojákem. Nezná z vlastní zkušenosti jak funguje armáda-námořnictvo. Inspiruje se v románech Davida Webera, což je dobře, ale nevnáší vlastní pohled/zkušenost/postřeh na námořnictvo, jak to činí Weber. Mnohem lépe má zpracován 2.díl, který je špionážně-diverzní knihou. Je poznat, že Kotouč na Islandu byl a zná místopis z vlastní zkušenosti. Díl 3. je podoben (rozvíjí logiku situace) dílu 1.
Jako ilustrační příklad neznalosti námořního názvosloví, z 1.dílu, je věta admirála, aby vyvěsili jeho vlajku na stožár. To by žádný námořník, natož admirál, nikdy nepronesl. Na lodích jsou jenom stěžně. Dokonce i "stožáry" na pevnině, na kterých se vyvěšují vlajky, se nazývají stěžně.
Vidím systémový nedostatek v tom, že se Kotouč inspiroval německým námořnictvem (včetně převzatých hodnostních stupňů). Jenže v době vzniku Česko-slovenského království spolek německých zemí neměl žádné námořnictvo. Naopak existující námořnictvo v té době, jehož součástí byli Češi, bylo Rakouské (respektive Rak.-Uh.)námořnictvo. O jejichž tradicích (i hodnostech) píše mnoho českých pamětníků i autorů. Tato upravená kontinuita se nikde v knize nevyskytuje.
Druhý nedostatek je nevyužití jazykových možností. A to jak v použití cizích jazyků v mnohonárodnostní monarchii, tak nevyužití specifického námořního slangu, který na palubách lodí Rakouských popisovali pamětníci.
Pro běžného čtenáře je to fascinující čtení. Klady vysoce převažují zápory, kterých si běžný čtenář ani nemá šanci všimnout.
Nahlásit
10. října 2021
Kniha vynikající.
Jan Kotouč má rád námořnictvo, ale pravděpodobně nebyl na vojně, ani nebyl vojákem. Nezná z vlastní zkušenosti jak funguje armáda-námořnictvo. Inspiruje se v románech Davida Webera, což je dobře, ale nevnáší vlastní pohled/zkušenost/postřeh na námořnictvo, jak to činí Weber. Mnohem lépe má zpracován 2.díl, který je špionážně-diverzní knihou. Je poznat, že Kotouč na Islandu byl a zná místopis z vlastní zkušenosti. Díl 3. je podoben (rozvíjí logiku situace) dílu 1.
Jako ilustrační příklad neznalosti námořního názvosloví, z 1.dílu, je věta admirála, aby vyvěsili jeho vlajku na stožár. To by žádný námořník, natož admirál, nikdy nepronesl. Na lodích jsou jenom stěžně. Dokonce i "stožáry" na pevnině, na kterých se vyvěšují vlajky, se nazývají stěžně.
Vidím systémový nedostatek v tom, že se Kotouč inspiroval německým námořnictvem (včetně převzatých hodnostních stupňů). Jenže v době vzniku Česko-slovenského království spolek německých zemí neměl žádné námořnictvo. Naopak existující námořnictvo v té době, jehož součástí byli Češi, bylo Rakouské (respektive Rak.-Uh.)námořnictvo. O jejichž tradicích (i hodnostech) píše mnoho českých pamětníků i autorů. Tato upravená kontinuita se nikde v knize nevyskytuje.
Druhý nedostatek je nevyužití jazykových možností. A to jak v použití cizích jazyků v mnohonárodnostní monarchii, tak nevyužití specifického námořního slangu, který na palubách lodí Rakouských popisovali pamětníci.
Pro běžného čtenáře je to fascinující čtení. Klady vysoce převažují zápory, kterých si běžný čtenář ani nemá šanci všimnout.
