Rok vydání 2009, počet stran 160, čeština, brožovanáObyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery.
Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60-65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří. Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty-dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální. Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka-dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu ""dání"" rodičů do sociálních ústavů.
Informace o produktu mohou být nepřesné nebo nekompletní. Doporučujeme si je ověřit před nákupem u vybraného prodejce.
Recenze 82%
Hodnocení: 82%
10 recenzí
5
5x
4
3x
3
1x
2
0x
1
1x
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Přidání nového hodnocení
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Registrovaný uživatel30. července 2021
Hodnocení: 100%
Vždy jsem obdivovala paní Jiřinu Šiklovou, její názory a pohledy na život jako takový. Kniha nezklamala.
Nahlásit
Nahlásit recenzi
Registrovaný uživatel20. července 2021
Hodnocení: 80%
Kniha je psána formou zábavnou, a přestože paní spisovatelka není lékařka, je jí velmi blízká problematika starých lidí a jejich nejbližších. Kniha se velmi dobře přečte ,verbálně i stylisticky je srozumitelná napříč všem generacím / každý pozorný čtenář v ní najde kousek sebe samého/.
Nahlásit
Nahlásit recenzi
Registrovaný uživatel14. ledna 2021
Hodnocení: 100%
Tema ktere je opomijene, presto ze jej spousta zen proziva, nenasilne beletristickou formou, edukativni a ctive
Nahlásit
30. července 2021
Vždy jsem obdivovala paní Jiřinu Šiklovou, její názory a pohledy na život jako takový. Kniha nezklamala.
