7. června 1998 (v den narozenin JN) vyšlo dlouho očekávané album Jaromíra Nohavici a jeho Kapely. Jak už název napovídá, přichází Jaromír Nohavica se svým produkčním týmem po velice úspěšném studiovém albu Divné století (dnes již téměř dvojitá platinová deska) se záznamem několika svých koncertů pořízených v závěru roku 1997. Toto album zachycuje koncerty z prosince roku 1997, které se konaly v několika naprosto odlišných sálech - v pražském Lucerna Music Baru (s Hanou Hegerovou j.h.), v Kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích a v sále Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Přeplněný rockový klub v Praze , klasický "kulturák" v Českých Budějovicích a akusticky dokonalý sál určený k nahrávání živých koncertů v Bratislavě - tak rozdílná prostředí a přesto zní záznam jako jeden koncert. Oním jednotícím prvkem je Jaromír Nohavica, který zpívá v životní formě, a dále jeho Kapela, která se během celého turné skvěle sehrála. A samozřejmě také Nohavicovi diváci, jejichž sociální skladba se za jediný rok značně proměnila. Kromě skalních folkových fanoušků začali na Nohavicu chodit i diváci, které zajímá spíš kvalitní populární hudba, šanson a rock. Jaromír Nohavica se během jediné sezóny zařadil po bok takové veličiny naši populární hudby, jakou je bezesporu Hana Hegerová. Již v březnu 1997 to byla právě ona, kdo předával Nohavicovi Českou Gramy za nejlepší album roku 1996. V srpnu téhož roku s ním Hana Hegerová vystoupila na nádvoří zámku v Telči, kde poprvé zazněl jejich duet "Stará píseň" otextovaný Nohavicou právě pro tuto příležitost. A konečně v prosinci 1997, za přítomnosti kamer České televize, vystoupila Hana Hegerová jako host Jaromíra Nohavici v pražském Lucerna Music Baru. Album obsahuje 23 písní, z nichž čtyři byly do té doby nevydané (Jdou po mně jdou, Fotbal, Cukrářská bossanova, Polámaný anděl touhy). Většinu písní aranžoval Vít Sázavský. Právě na jeho příkladě se potvrzuje známá pravda, že písničky které obstály v jednoduchém podáni svého autora (kytara a z