Čeština, počet stran 88, rok vydání 2008, brožovanáJiž v debutu Zatmění ráje z roku 1968 se Vladimír Janovic představil jako metafyzický básník, bloudící v krajinách paměti a evokující si ztracený ráj. V následující sbírce Romulův nářek (1970) se duchovní rozměr jeho poezie obohatil a prohloubil o prvky či aluze mytologické, biblické a religiózní.
Již v debutu Zatmění ráje z roku 1968 se Vladimír Janovic představil jako metafyzický básník, bloudící v krajinách paměti a evokující si ztracený ráj. V následující sbírce Romulův nářek (1970) se duchovní rozměr jeho poezie obohatil a prohloubil o prvky či aluze mytologické, biblické a religiózní. Počínaje knihou Plást hlíny (1975) se jeho verše – jak říká v doslovu k tomuto výboru Vladimír Křivánek – „proteplují, nabývají smyslové plnosti, barevnosti, zároveň inklinují k přesnému, klasicky vykrouženému tvaru“. Milostné básně obsahují nejen jmenované sbírky, ale rovněž Janovicovy další lyrické kompozice Jarmark v mlze (1981) nebo Most alchymistů (1989). Náznaky pozdní teskně milostné lyriky lze najít i v zatím poslední básníkově sbírce, vzniklé po mnohaletém odmlčení, Potopený úl (2005). Jed v růži je v pořadí třetím z dosud publikovaných výborů z Janovicovy tvorby. Knihu doprovázejí perokresby Oty Janečka. Vladimír Janovic (1935) vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1966 až 1967 byl redaktorem publicistiky v časopisu Plamen. V období 1973–1988 pracoval jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Vydal básnické knihy Zatmění ráje (1968), Romulův nářek (1970), Plást hlíny (1975), Báseň o sněžné levitaci (1978), Jarmark v mlze (1981), Dům tragického básníka (1984), Most alchymistů (1989), Potopený úl (2005). Z jeho veršů byly uspořádány dva výbory: Všechna tvoje těla (1983) a Ohňová abeceda (1984). Za skladbu Dům tragického básníka a za překlad veršů italského básníka Sandra Penny Zvláštní radost žít obdržel v roce 1986 v Palermu Zlatou olivu Mediteránní ceny.
Nahlásit
