Čeština, počet stran 200, rok vydání 2019, pevná / vázanáNejsem žádná holka, která prodává oblečení v second handu. Jsem holka, kterou vlastní mamka nechala napospas v porodnici.
Informace o Holka ze sekáče - Tereza Kratochvílová (2019)
Popis
Nejsem žádná holka, která prodává oblečení v second handu. Jsem holka, kterou vlastní mamka nechala napospas v porodnici. Rozhodla jsem se vyprávět svůj příběh o tom, jaký to je být adoptovaným dítětem, teenagerem bez biologických rodičů a dospělým, co se s tím vším musí nějak vyrovnat. Píšu o hledání vlastní identity a kořenů. O tom, že věci nejsou černobílý. Odkrývám prekérní situace, s nimiž se adoptovaní během života setkávají. Jsem sice holka z druhý ruky, ale taky originál a strůjce vlastního života.
Informace o produktu mohou být nepřesné nebo nekompletní. Doporučujeme si je ověřit před nákupem u vybraného prodejce.
Recenze 92%
Hodnocení: 92%
10 recenzí
5
7x
4
2x
3
1x
2
0x
1
0x
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Přidání nového hodnocení
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Registrovaný uživatel19. října 2020
Hodnocení: 80%
Knížku doporučuji pro nahlédnutí do teenagerovské psychiky. Jednoduše by se dala popsat jako zpověď dospívající dívky. Překvapilo mne, jak dobře je popsáno každé období zrání psychiky, jako kdyby autorka psala svůj příběh vždy právě v období, kterému se věnuje. (Neboli, pokud píše o věku patnácti let, máte pocit, jakoby k vám promlouval patnáctiletý jedinec, píše-li o věku šesti let, máte pocit, že to psalo šestileté dítě. Samozřejmě myslím tím právě onen vhled do psychiky.) Poměrně dobře vykresluje pocit dítěte, které cítí, že ho okolí nedokáže dost dobře pochopit.
Co se týče zaměření knížky, velmi oceňuji část věnovanou hledání biologické rodiny. Tato část by mohla být velmi přínosnou i pro odborně zaměřené práce.
Celkově se knížka čte dobře. Pravděpodobně si při čtení vzpomenete na svou vlastní pubertu a možná se i kolikrát najdete v obdobném příběhu.
Ne, že by to byl přímo zápor knížky. Autorka ale knížku prezentuje jako náhled do života adoptovaného dítěte. Nevím, nakolik se jí daří skutečně ukázat, jak jiné má dětství dítě adoptované, oproti dítěti vyrůstající ve své biologické rodině. Sice zde jsou takové prvky (hledání rodiny, nálepkování okolím jako "adoptovaná"), ovšem, pokud se obecně jakékoliv dítě cítí nechápáno okolím, nebo lépe, pokud se řadí k tzv. generaci Z, mělo pravděpodobně velmi podobné dětství / dospívání jako autorka. Ze zkušenosti čerpané výzkumy v této oblasti mohu tvrdit, že min. 70 % dětí dospívajících na počátku nového milénia se potýkalo/á s drogami, sebepoškozováním, či jiným následkem neschopnosti zvládat problémy a dalšími charakteristikami postmoderní doby. Stejně tak je tomu s psychickými stavy úzkosti. Autorka je vlastně typickým příkladem generace Z.
Obecně knížku hodnotím velmi pozitivně. Autorka popsala, dá se říci, téměř dokonale svůj dosavadní život. Skvěle se jí povedlo dát nahlédnout čtenáři do každého období jejího dospívání (z těch, které může sama popsat). Knížka je čtivá. Jediným paradoxem knížky je, že knížka má být představením něčeho výjimečného, a to života adoptovaného dítěte, ovšem místo toho (a opět připomínám až na některé specifické prvky) je spíše představením naprosto typického dospívání dítěte generace Z. Jako taková by byla vhodná k samostatné studii.
Nahlásit
19. října 2020
Knížku doporučuji pro nahlédnutí do teenagerovské psychiky. Jednoduše by se dala popsat jako zpověď dospívající dívky. Překvapilo mne, jak dobře je popsáno každé období zrání psychiky, jako kdyby autorka psala svůj příběh vždy právě v období, kterému se věnuje. (Neboli, pokud píše o věku patnácti let, máte pocit, jakoby k vám promlouval patnáctiletý jedinec, píše-li o věku šesti let, máte pocit, že to psalo šestileté dítě. Samozřejmě myslím tím právě onen vhled do psychiky.) Poměrně dobře vykresluje pocit dítěte, které cítí, že ho okolí nedokáže dost dobře pochopit.
Co se týče zaměření knížky, velmi oceňuji část věnovanou hledání biologické rodiny. Tato část by mohla být velmi přínosnou i pro odborně zaměřené práce.
Celkově se knížka čte dobře. Pravděpodobně si při čtení vzpomenete na svou vlastní pubertu a možná se i kolikrát najdete v obdobném příběhu.
Ne, že by to byl přímo zápor knížky. Autorka ale knížku prezentuje jako náhled do života adoptovaného dítěte. Nevím, nakolik se jí daří skutečně ukázat, jak jiné má dětství dítě adoptované, oproti dítěti vyrůstající ve své biologické rodině. Sice zde jsou takové prvky (hledání rodiny, nálepkování okolím jako "adoptovaná"), ovšem, pokud se obecně jakékoliv dítě cítí nechápáno okolím, nebo lépe, pokud se řadí k tzv. generaci Z, mělo pravděpodobně velmi podobné dětství / dospívání jako autorka. Ze zkušenosti čerpané výzkumy v této oblasti mohu tvrdit, že min. 70 % dětí dospívajících na počátku nového milénia se potýkalo/á s drogami, sebepoškozováním, či jiným následkem neschopnosti zvládat problémy a dalšími charakteristikami postmoderní doby. Stejně tak je tomu s psychickými stavy úzkosti. Autorka je vlastně typickým příkladem generace Z.
Obecně knížku hodnotím velmi pozitivně. Autorka popsala, dá se říci, téměř dokonale svůj dosavadní život. Skvěle se jí povedlo dát nahlédnout čtenáři do každého období jejího dospívání (z těch, které může sama popsat). Knížka je čtivá. Jediným paradoxem knížky je, že knížka má být představením něčeho výjimečného, a to života adoptovaného dítěte, ovšem místo toho (a opět připomínám až na některé specifické prvky) je spíše představením naprosto typického dospívání dítěte generace Z. Jako taková by byla vhodná k samostatné studii.
