„Jsou duše ženské a duše mužské. Nikdy jsem se nenarodila jako muž. Naštěstí. To bych nesnesla. Když někdo mluví o tom, že se narodil do nesprávného těla, věřím, že je to možné a že je to pro danou osobu traumatizující. Uvažuji jako žena, tak jednám jako žena. Okolí to tak přijímá a vyžaduje. Role ženy v historii byla víceméně daná a málokdy se z ní šlo vymanit. Pokud někdo tvrdí, že dnes se rozdíly mezi pohlavími stírají, není tak úplně mimo. Rozhodně to ale není bytostně zásadní změna. Dosud ještě ne.“ Marie se odmlčela a zahleděla se kamsi do ztemnělého okna. Promluvila až po chvíli: „Honí se mi toho v hlavě tolik, že nevím, kde začít.“ Helena přistoupila na tu hru a celá rozesmátá jí skočila do řeči: „Tak třeba – jak to všechno začalo.“