Hodnocení: 100%
Mimořádné svědectví tragického člověka o době a o sobě. Patří do kategorie lidí, kteří trpí, když trpí a trpěly by i když by netrpěly. Nejcenější je to, že je to upřímné. Celkově depresivní. Ale zasmál jsem se při definici komunistické dialektiky.
Příliš vulgarismů. Podle mne se k nim uchylují lidé, když jim dochází argumenty a řadu otázek k diskuzi tím odsouvají právě mimo ni. A pak Ti, kteří chtějí dosáhnout větší přitažlivosti díla způsobem formálním, většinou na úkor myšlenky. Ale to není případ Zábrany.
Dílo na mě působilo rozporuplně. Na jednu stranu uznání zásadovosti, na druhou stranu až zjednodušené odsouzení těch, kteří tu situaci podle něho zavinili. V tom se odráží i poměry, ve kterých vyrůstal a to že zločiny komunistické diktatury dopadly na jeho nejbližší, jeho rodiče.
