Hodnocení: 80%
Super kniha...... skvělý pohled do zákulisí -:)

| 5 | 14x | ||
| 4 | 2x | ||
| 3 | 0x | ||
| 2 | 1x | ||
| 1 | 1x |
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Pouze hodnocení označená znakem jsou ověřena. Hodnocení bez tohoto znaku jsou neověřena. Více info.
Super kniha...... skvělý pohled do zákulisí -:)
Zajímavá kniha.
Velmi čtivě napsané
Moc pěkné čtení
Kniha má poškozenou obálku.
Mnohem horší je, že trio autorů nedokázalo uhlídat faktické chyby. Brichta třeba vzpomíná, že kromě pražského KD Barikádníků se mohlo hrát snad už jen v Junior klubu na Chmelnici, což prý bylo rádoby intelektuálno, kde možná mohli hrát Plastic People, ale ne normální bigbíťáci.
V polovině osmdesátých let, o kterých mluví, se hrálo ještě třeba ve strahovském klubu 007 nebo kulturním středisku Opatov. V Junior klubu hráli Vítkovo kvarteto, Visací zámek, Pražský výběr nebo Vladimír Mišík (je to normální bigbíťák, nebo ne?). A Plastic People of the Universe? Ti v podstatě v této době neexistovali, na konci osmdesátých let jim Státní bezpečnost znemožnila vystoupit právě ve zmíněném klubu.
Další nesmysly autoři píší o Václavu Havlovi. Že ho Brichta nemá rád, je legitimní, ale neměl by o něm lhát. Tvrdí, že se tehdejší hlavní disident nechával vozit do práce v pivovaru služebním mercedesem. Jenže žádný socialistický podnik si nemohl dovolit mít jako služební auto mercedes, to za prvé. A za druhé, Havel jezdil do práce uvedeným autem, protože ho vlastnil.
Houšková na začátku píše, že si nedali žádný časový limit k dokončení. Proto je nepochopitelné, že mohla vyjít takto odfláknutá kniha s mnoha nepřesnostmi a omyly.
Zajímavá kniha o Panu muzikantovi
Byl to dárek k výročí pro manžela moc se jí libila
Upřímnost
Málo fot