Umožňují snadnou výrobu domácích nudlí, špaget, raviol či lasagní. Ruční strojky mají klikový mechanismus a vyžadují fyzickou sílu při válcování těsta, zároveň ale poskytují větší kontrolu nad rychlostí a tloušťkou. Elektrické strojky pracují samy, šetří čas i námahu a usnadňují zpracování většího množství těsta. Některé elektrické modely mají dokonce i funkci automatického hnětení. Většina moderních strojků má části, které lze snadno rozložit a umýt, některé komponenty bývají vhodné i do myčky – zejména plastové nebo nerezové nástavce.

Co znamenají jednotlivé parametry?

• Počet nástavců – Většina strojků je vybavena výměnnými nástavci pro různé druhy těstovin. Základem je válec na pláty těsta a nástavce na řezání, typicky na tagliatelle, fettucine, špagety či lasagne. Některé sady nabízejí i nástavce na ravioli, plněné těstoviny či pappardelle.

• Tloušťka těsta – Strojky umožňují nastavit různé tloušťky těsta – obvykle v rozsahu od cca 0,3–0,5 mm (tenké pláty na ravioli nebo lasagne) až po 3–4 mm (silnější nudle). Nastavení probíhá pomocí otočného regulátoru s několika stupni.

• Šířka válce – Běžné domácí modely mají šířku válce 14–15 cm, což umožňuje zpracovávat dostatečně široké pláty na většinu receptů. Existují i užší nebo širší modely, některé profesionální varianty nabízejí šířku i přes 20 cm.

Rozdíly mezi materiály

• Kovové strojky na těstoviny – Nejčastěji jsou vyráběny z pochromované oceli nebo nerezové oceli. Jsou pevné, stabilní a dlouhodobě odolné vůči opotřebení. Nerezová ocel je hygienická a snadno se udržuje. Nevýhodou může být vyšší hmotnost a u některých modelů nutnost ručního mytí.

• Plastové strojky na těstoviny – Objevují se spíše u levnějších modelů nebo jako doplněk k elektrickým kuchyňským robotům. Jsou lehké a snadno se s nimi manipuluje. Nevýhodou je nižší životnost a citlivost na mechanické poškození při práci s tuhým těstem.