Představují specializované reproduktory navržené pro profesionální práci se zvukem, nahrávání, mixáž a mastering v hudebních či postprodukčních studiích. Na rozdíl od běžných domácích reproduktorů, které zvuk uměle přibarvují (např. zvýrazněním basů a výšek), studiové monitory zajišťují přesnou reprezentaci zvuku. Označení „monitory“ získaly ze stejného důvodu jako ty počítačové – jejich účelem je zajistit přesné monitorování (sledování) realitu, v tomto případě zvukovou stopu, a odhalit v ní případné chyby či nedostatky. Pro ozvučení živých vystoupení, koncertů či veřejných akcí jsou určeny reproboxy, konstruované pro vysoký výkon na úkor studiové přesnosti.

Typ studiového monitoru

Konstrukční řešení vnitřní elektroniky definuje, jakým způsobem je zajištěno napájení a zesílení zvukového signálu.

• Aktivní studiové monitory – Disponují integrovaným zesilovačem přímo ve svém těle (zpravidla pro každý reproduktor zvlášť). Jsou nejrozšířenější volbou, jelikož odpadá nutnost dokupovat externí zesilovač a výrobce garantuje ideální sladění elektroniky s měniči.

• Pasivní studiové monitory – Neobsahují vestavěný zesilovač a ke svému provozu vyžadují připojení k externímu výkonovému zesilovači pomocí speciálních reproduktorových kabelů. Nabízejí zvukovým inženýrům možnost individuální volby zesilovače podle specifických zvukových preferencí.

Umístění bassreflexu

Bassreflexový průduch (otvor pro posílení nízkých frekvencí) ovlivňuje šíření basů a diktuje pravidla pro správné umístění monitoru v místnosti.

• Přední bassreflex – Otvor je vyveden na čelní straně reproduktoru. Toto řešení je méně náchylné na akustické vlastnosti místnosti a umožňuje umístit monitory těsně ke stěně nebo do rohů, což oceníte zejména v menších domácích studiích.

• Zadní bassreflex – Výdech směřuje dozadu za reproduktor. Zajišťuje přirozenější podání hlubokých tónů, avšak vyžaduje dostatečný odstup od zdi (zpravidla minimálně 20–50 cm), jinak dochází k nežádoucímu dunění a zkreslení basového pásma.

Důležité parametry

Technické specifikace určují, jak hlasitě a s jakým detailem dokáže monitor reprodukovat zvuk bez nežádoucího zkreslení.

• Hudební výkon (W) – Udává sílu vestavěného či doporučeného zesilovače ve wattech. Vyšší výkon neznamená pouze vyšší hlasitost, ale především poskytuje dostatečnou rezervu (headroom) pro čistou reprodukci dynamických špiček.

• Maximální akustický tlak (dB) – Vyjadřuje nejvyšší možnou úroveň hlasitosti, kterou je monitor schopen vyprodukovat na vzdálenost jednoho metru. Tento údaj je přesnějším ukazatelem hlasitosti než samotný výkon ve wattech.

• Velikost basového reproduktoru (") – Průměr nízkofrekvenčního měniče (wooferu) uváděný v palcích. Větší průměr (např. 7" až 8") dokáže přirozeně zahrát hlubší basové frekvence, zatímco menší měniče (3" až 5") jsou kompaktnější, ale pro kontrolu nejnižších spodků často vyžadují doplnění o subwoofer.

Vstupy a výstupy

Konektivita definuje, k jakým zařízením, zvukovým kartám či mixážním pultům lze studiové monitory připojit.

• XLR vstup – Tříkolíkový symetrický konektor, který představuje absolutní studiový standard. Používá se pro profesionální propojení se zvukovou kartou, přičemž symetrické vedení účinně eliminuje elektromagnetické rušení i při dlouhých kabelech.

• 6,3 mm jack – Velký jack (TRS) slouží jako další možnost symetrického (případně nesymetrického) připojení studiové techniky, nástrojů nebo mixážních pultů.

• RCA - Cinch – Nesymetrické konektory běžné u spotřební elektroniky. Využívají se u menších multimediálních monitorů pro připojení k DJ kontrolerům, gramofonům nebo běžným počítačovým výstupům.

• 3,5 mm jack – Klasický malý sluchátkový konektor nacházející se na přední nebo zadní straně monitorů, který usnadňuje rychlé připojení notebooku nebo telefonu přehrávače bez nutnosti zapínat zvukovou kartu.

• Bluetooth – Bezdrátová technologie určená pro pohodlný poslech a rychlou kontrolu mixu z mobilních zařízení. Vzhledem k přirozenému zpoždění (latenci) a kompresi zvuku však neslouží jako primární připojení pro samotnou tvorbu a kritický mix.