Zatímco zpěvníky se zaměřují primárně na texty písní doplněné o akordové značky, noty přinášejí přesný přepis melodické linky, doprovodu či kompletní partitury. Zpěvník oceníte u táboráku nebo při rychlém doprovodu na kytaru, avšak neposkytne vám přesné vedení hlasů ani detailní aranžmá. Klasický notový zápis sice vyžaduje znalost čtení not a více soustředění, ale umožní vám skladbu interpretovat přesně tak, jak ji autor zamýšlel. Specifickou kategorií jsou pak publikace doplněné o doprovodné CD. S nimi sóloví hráči získají plnohodnotný doprovod.

Rozdělení podle hudebních nástrojů

• Pro bicí – Publikace pro bicí nástroje se soustředí na rytmická cvičení, koordinaci končetin a zápis v rytmickém klíči. Často obsahují schémata rozložení soupravy, což pomáhá s orientací při hře, avšak tyto materiály nevyužijete pro melodický rozvoj. Jsou ideální pro bubeníky, kteří si chtějí osvojit přesný timing a techniku úderu.

• Pro dechové nástroje – Noty pro dechové nástroje zohledňují specifické ladění (např. v Bb či Eb) a často obsahují pouze jednohlasou melodickou linku. Výborně slouží k tréninku správného dýchání, intonace a nátisku, nicméně bez klavírního či orchestrálního doprovodu mohou některé skladby znít poněkud neúplně.

• Pro klávesové nástroje – Tyto materiály standardně využívají zápis ve dvou osnovách (houslovém a basovém klíči) pro hru oběma rukama současně. Jsou důležité pro rozvoj nezávislosti rukou a harmonického cítění, jejich studium je však zpočátku koordinačně velmi náročné a vyžaduje trpělivost.

• Lidové – Zpěvníky a noty lidové hudby často pracují s jednodušší harmonizací a tradičními písněmi, u kterých bývá přiložen i kompletní text. Skvěle se hodí pro komunitní hraní nebo rychlé osvojení repertoáru, náročnější hráči v nich ale mohou postrádat složitější harmonické zvraty či technické výzvy.

• Pro orchestr – Partitury a orchestrální hlasy kladou důraz na souhru mnoha různých nástrojových skupin a přesné dodržování tempových změn. Umožní vám zažít komplexní zvuk tělesa a pochopit strukturu velkých děl, pro samostatné domácí cvičení bez ostatních hráčů jsou ale prakticky nepoužitelné.

• Pro smyčce – Publikace pro smyčce obsahují specifické značení pro směr smyčce (tah dolů/nahoru) a prstoklady v různých polohách. Pomáhají s přesnou intonací na bezpražcovém hmatníku, vyžadují však již předchozí zkušenost s tvorbou tónu, jinak se podle nich cvičí jen velmi obtížně.

• Pro strunné nástroje – Pro kytaristy, baskytaristy či ukulele hráče jsou tyto noty často doplněny o tabulatury, které ukazují přesné umístění prstů na hmatníku. Usnadňují rychlé učení i těm, kteří neovládají klasické notové písmo, na druhou stranu vás mohou limitovat v pochopení hlubších teoretických souvislostí a rytmických hodnot.

Úroveň obtížnosti

Při výběru se setkáte s rozdělením do několika kategorií obtížnosti, které přímo ovlivňují strukturu zápisu. Publikace pro začátečníky pracují se zvětšeným tiskem, podrobnými prstoklady a často i s názvy not napsanými přímo v hlavičkách, což sice urychlí první kroky, ale z dlouhodobého hlediska to brzdí plynulé čtení standardního zápisu. Verze pro mírně pokročilé již vyžadují znalost základních rytmických hodnot a obsahují jednodušší akordové obraty, zatímco pokročilá úroveň přináší komplexní aranžmá, náročné prstoklady, rychlá tempa a složité tóniny, které bez stoprocentně zvládnuté techniky interpretovat nelze. Pokud hledáte materiály pro hráče s různými zkušenostmi nebo chcete sledovat svůj vlastní dlouhodobý posun, jsou vhodné tituly pokrývající všechny úrovně, které kombinují jednodušší i těžší úpravy stejných skladeb v rámci jedné knihy.