Tyto drnkací strunné nástroje jsou charakteristické svým pronikavým zvukem. Díky specifickému ladění – čtyři páry strun naladěné po kvintách – se uplatňují v bluegrassu, folku i irské a skotské tradiční hudbě. Při výběru se nejčastěji setkáte se dvěma základními tvary, jejichž podobu historicky určila značka Gibson. Typ A má symetrické tělo ve tvaru kapky, vyznačuje se vřelejším, kulatějším zvukem a díky jednodušší konstrukci bývá cenově dostupnější. Typ F (Florentine) poznáte podle asymetrického těla s ozdobným šnekem na vrchní straně a výkroji ve spodní části. Nabízí ostřejší, průraznější tón, který se dobře prosadí v kapele, a je rozšířeným standardem mezi hráči bluegrassu.

Parametry nástroje

Následující rozměry mají vliv na hratelnost a celkový komfort hráče.

• Počet pražců – Standardně se pohybuje mezi 20 a 24 pražci. Nástroje s nižším počtem jsou běžné u levnějších nebo historicky inspirovaných modelů a pro většinu stylů zcela dostačují – melodická hra i základní akordová doprovod se odehrávají převážně v nižších polohách. Vyšší počet pražců (22–24) ocení hráči, kteří se pohybují i ve vysokých polohách, například při sólové hře v bluegrassu nebo folku. Rozdíl v praxi není dramatický, protože krajní pražce jsou na mandolíně vzhledem k zakřivení těla hůře dostupné a využívají se méně než třeba na kytaře.

• Šířka nultého pražce – Důležitý parametr pro pohodlí levé ruky, který se obvykle pohybuje v rozmezí od 28 mm do 30 mm. I milimetrový rozdíl je znatelný – širší krk ocení hráči se silnějšími prsty, zatímco užší profil usnadňuje rychlou melodickou hru a práci se složitějšími akordy.

Materiál

Výběr dřeva formuje akustické vlastnosti, odolnost i vzhled mandolíny.

• Tělo – Největší vliv na zvuk má vrchní rezonanční deska, pro kterou se nejčastěji volí masivní smrk, známý svou jasností a dynamickou odezvou. Zadní deska a luby bývají z javoru, který zvuku dodává průraznost a hlasitost, nebo z mahagonu, jenž tón zahřívá a zvýrazňuje středové frekvence.

• Krk – Musí dlouhodobě odolávat tahu osmi kovových strun. Používají se proto stabilní a pevná dřeva – nejčastěji javor nebo mahagon.

• Hmatník – Volí se tvrdá dřeva odolná proti opotřebení. Oblíbenou volbou je eben, který je hladký na dotek a přispívá k jasnému, definovanému tónu. Běžnou alternativou je palisandr, který nabízí o něco teplejší zvuk a přirozeně pórovitější strukturu.

Barevná provedení

Vizuální podoba mandolíny je úzce spjata s tradičním designem, což se odráží i v ustálené nabídce povrchových úprav. Nejrozšířenější je sunburst – barevný přechod typicky od světlého středu k tmavým okrajům – který nástroji dodává vintage charakter a zvýrazňuje kresbu dřeva. Provedení natural, kde dřevo chrání pouze průhledný lak, nechává vyniknout přirozenou strukturu materiálu. Tradiční hnědá barva působí zemitým dojmem, méně obvyklou volbou pak představuje červená.