Také se jim říká španělky. Od modernějších akustických kytar se liší zejména nylonovými strunami, které jsou měkčí na stisk, což usnadňuje začátky dětem či začátečníkům, jimž ještě chybí mozoly na bříškách prstů. Produkují komornější, kulatější a měkčí tón. Široký a plochý hmatník španělky poskytuje velkorysý prostor pro prstovou techniku, na druhou stranu ztěžuje pohodlné držení akordů lidem s menší rukou. Oproti tomu akustická kytara disponuje kovovými strunami a užším hmatníkem – tón je sice podstatně hlasitější, jasnější a průraznější, avšak kovové struny kladou prstům výrazně tvrdší odpor. Klasická kytara se nehodí k hlasitému doprovodu u táboráku, kde ji ostatní nástroje snadno přehluší, ale je ideální pro interpretaci klasické hudby, flamenca či folku. Při výběru je rovněž praktické poohlédnout se po provedení s ochranným pouzdrem, které nástroj chrání před mechanickým poškozením a vlivy počasí během transportu.

Velikost kytary

Správný výběr velikosti je klíčový pro ergonomii hry, přičemž délka nástroje se určuje především délkou kmitající struny (menzurou).

• Velikost 1/2 – Tato varianta disponuje menzurou přibližně 52 cm a je vhodná pro děti od 5 do 8 let (výška 116 až 136 cm). Představuje plynulý přechod od nejmenších modelů, tělo je již o něco zvučnější.

• Velikost 3/4 – Velmi frekventovaný rozměr s menzurou okolo 58 cm nachází uplatnění u dětí ve věku 8 až 11 let s výškou 137 až 150 cm. Nabízí vyvážený poměr mezi ještě zvládnutelným hmatníkem a rozumnou plností tónu.

• Velikost 7/8 – Méně obvyklý přechodový rozměr určený pro starší děti (cca 11 až 13 let s výškou do 160 cm) nebo pro dospělé kytaristy s drobnější tělesnou konstitucí a kratšími prsty. Umožňuje plnohodnotný herní projev bez nutnosti nadměrného natahování ruky.

• Velikost 4/4 – Standardní plná velikost s menzurou 63 až 65 cm je určena dospělým a dospívajícím od výšky cca 150 cm. Nabízí maximální rezonanci, plný frekvenční rozsah a optimální hlasitost, kterou tělo nástroje dokáže vyprodukovat.

Orientace nástroje

Konstrukce kytary není symetrická, což se projevuje jak vnitřním žebrováním rezonanční desky, tak drážkami v nultém pražci a kobylce, které odpovídají různé tloušťce jednotlivých strun.

• Provedení pro praváky – Standardní uspořádání, kdy hráč drží hmatník levou rukou a pravou rukou rozeznívá struny. Na trhu je v této verzi dostupná drtivá většina modelů všech cenových i materiálových relací.

• Provedení pro leváky – Zrcadlově obrácená konstrukce určená pro ty, kteří preferují vybrnkávání levou rukou a stisk akordů rukou pravou. Nabídka těchto kytar bývá užší a v některých specifických materiálových kombinacích se hledají obtížněji. Pouhé natažení strun v opačném pořadí na pravorukou kytaru se nedoporučuje, neboť nesprávný sklon kobylky a šířka drážek nultého pražce způsobují nepřesné ladění nástroje v polohách a mohou vést k poškození rezonanční desky kvůli nesprávnému rozložení tahu.

Materiál těla

Dřevo použité na stavbu kytary – zejména na přední rezonanční desku – zásadně ovlivňuje to, jak bude nástroj znít a jak se o něj budete muset starat.

• Lípa a okoume – Tato lehčí dřeva potkáte hlavně u dostupnějších kytar pro začátečníky. Jejich hlavní předností je vysoká odolnost vůči změnám teplot a vlhkosti, takže nástroj snese i méně šetrné zacházení nebo časté přenášení. Zvukově jsou tyto materiály spíše neutrální – nenabídnou vám tak hluboké basy ani dlouhý dozvuk jako palisandr či mahagon, ale pro první roky učení poskytnou naprosto spolehlivý a stabilní základ.

• Cedr – Pro ty, kteří dávají přednost měkčímu, teplejšímu a hlubšímu tónu, je vhodná přední deska z cedru. Její předností je, že hraje skvěle hned od prvního dne a nemusíte ji složitě rozehrávat. Na druhou stranu je cedr jako materiál poměrně měkký. Snadněji na něm nechtěným úderem nehtu uděláte škrábanec a zvuk se v průběhu let už nijak výrazně nemění.

• Mahagon – Toto tmavší dřevo se nejčastěji používá na zadní stranu a boky (luby) kytary, výjimečně i na přední desku. Nástroji dodává hutný zvuk s důrazem na středové frekvence a dlouhý dozvuk. Pokud hledáte kytaru s kulatým, zemitým zvukem, která bude splývat se zpěvem, je to správná cesta. Nečekejte od něj ale tak zářivé a ostré výšky, jaké nabízí smrk.

• Smrk – Nabízí velmi konkrétní, zvonivé tóny a skvěle reaguje na sílu vašeho úhozu. Počítejte však s tím, že smrkové dřevo potřebuje čas na takzvané „vyhrání“. Nová kytara může zpočátku znít trochu syrově a plný potenciál svého zvuku rozvine až po měsících pravidelného používání.

• Palisandr – Jde o těžké a tvrdé dřevo s výraznou kresbou, které najdete u nástrojů vyšších cenových tříd. Palisandr dodává kytaře široký frekvenční rozsah – basy jsou hluboké a pevné, výšky čisté. Zvuk je velmi barevný a akusticky bohatý. Kvůli horší dostupnosti a náročnému zpracování tohoto dřeva však musíte počítat s citelně vyšší pořizovací cenou celého nástroje.

• Javor – Velmi tvrdé světlé dřevo se používá na zadní desky a luby v případech, kdy je vyžadován co nejčistší a nejčitelnější tón. Javor zvuk nijak nezkresluje ani nezhoupne do basů, což oceníte při rychlém a technicky náročném vybrnkávání, kde musí být zřetelný každý jednotlivý tón. Pro běžný doprovod nebo hřejivý přednes však může javorový tón působit až příliš suše a chladně.