Nacházejí uplatnění v mnoha hudebních žánrech, od jazzu a blues přes pop až po vážnou a dechovou hudbu. Slouží k hraní výrazných melodických linek i rytmických doprovodů a poskytují široký dynamický rozsah. Pro bezpečné přenášení, skladování a ochranu nástroje před mechanickým poškozením či prachem můžete vybírat praktická provedení s pouzdrem, díky kterým získáte kompletní sadu rovnou připravenou na cesty.

Jaký typ zvolit?

Tvar a velikost nástroje určují jeho tónový rozsah i to, jak náročný bude na dechovou kapacitu hráče.

• Altové – Patří mezi nejběžnější typy a představují vhodnou volbu pro začátečníky a studenty hudebních škol. Mají kompaktnější rozměry, což usnadňuje držení, a k jejich rozeznění není potřeba tak velký objem dechu.

• Sopránové – Vyznačují se vysokým a pronikavým tónem. Na rozdíl od ostatních typů mívají často rovný tvar těla připomínající klarinet, ačkoliv existují i zahnuté varianty. Hodí se spíše pro zkušenější hráče s vytrénovaným nátiskem.

• Tenorové – Větší a těžší nástroje s hlubším a hutnějším zvukem. Tvoří základní pilíř v jazzu, rocku i popu. Vyžadují větší dechovou kapacitu než altové modely.

• Barytonové – Rozměrné nástroje poskytující hluboký basový základ. Kvůli své velikosti a hmotnosti se na ně často hraje s využitím speciálních postrojů. Nacházejí uplatnění především v big bandech a dechových orchestrech.

Ladění

Ladění úzce souvisí s typem saxofonu a určuje výšku tónu, který nástroj vydá při zahrání základního hmatu.

• Bb – Nástroje laděné in B. Do této skupiny spadají sopránové a tenorové saxofony. Notový zápis pro tyto nástroje je transponován výše, než zní skutečný tón.

• Eb – Nástroje laděné in Es. Zahrnují altové a barytonové saxofony. I v tomto případě se notový zápis posouvá a neodpovídá přímo znějící výšce tónu.

Povrchová úprava

Finální vrstva nanášená na mosazný korpus plní ochrannou funkci a zároveň mírně formuje akustické vlastnosti i celkový vzhled nástroje.

• Se zlatým lakem – Tradiční a velmi rozšířená úprava. Vrstva laku chrání mosaz před vnějšími vlivy, oxidací a drobným opotřebením. Zvukově tyto modely poskytují o něco hřejivější a měkčí tón.

• Postříbřené – Nástroje, jejichž tělo pokrývá tenká vrstva stříbra. Tato úprava dodává saxofonu mírně jasnější a zvonivější zvukový projev s výraznějšími výškami. Stříbrný povrch ovšem vyžaduje důslednější údržbu a pravidelné leštění, aby nečernal.