Levné pedály k bicím

Tvoří spojovací článek mezi nohou bubeníka a basovým bubnem (kopákem). Slouží k rozeznění tohoto nástroje a udávají základní rytmus i celkovou dynamiku hry. Mechanismus přenáší pohyb chodidla na úderník (beater), který následně dopadá na blánu. Pro jistý a stabilní kontakt chodidla s nástrojem je vhodné zvolit provedení s protiskluzovým povrchem, které zabrání klouzání pedálu po zemi i při rychlém a razantním hraní.

Druh pedálu

Základní rozdělení určuje, zda budete hrát na basový buben jednou, nebo oběma nohama.

Single – Klasický jednoduchý pedál s jednou nášlapnou deskou a jedním beaterem. Představuje tradiční volbu pro většinu hudebních žánrů od popu přes jazz až po běžný rock.
Double – Dvojitý pedál (často označovaný jako dvoušlapka). Skládá se z hlavního a vedlejšího pedálu spojených kardanovou hřídelí, což umožňuje hrát oběma nohama na jeden basový buben. Tento typ se využívá především v tvrdších žánrech jako metal či hard rock pro rychlé a husté rytmické figury.

Typ převodu

Způsob spojení nášlapné desky s osou beateru bezprostředně určuje plynulost, odpor a celkovou rychlost odezvy pedálu.

Páskový – Využívá pevný nylonový nebo kevlarový pásek. Poskytuje hladký chod, lehký pocit ze hry a velmi plynulou odezvu. Nevýhodou je však menší pocit síly a razance při hře a také riziko postupného vytahání či prasknutí materiálu po delším používání.
Pevný – Nášlapná deska je spojena s osou pomocí pevného kovového táhla. Tento systém nemá žádnou vůli, což zajišťuje okamžitou odezvu a vysokou rychlost. Daní za tuto přesnost je ale absence přirozené setrvačnosti – pedál neodpouští technické nepřesnosti a na jeho specifický chod je třeba si déle zvykat.
Řetězový – Velmi odolné řešení využívající jednořadý nebo masivnější dvouřadý řetěz. Jde o rozšířený standard, který poskytuje dobrou stabilitu a silný, úderný pocit. Nevýhodou je nutnost občasného čištění a promazávání, přičemž po letech používání může mechanismus začít vydávat nechtěné mechanické zvuky.
Kombinovaný – Flexibilní systém, který umožňuje podle potřeby vyměnit převodový mechanismus (například prohozením řetězu za pásek). Slabinou bývá vyšší pořizovací cena a přítomnost více drobných součástek, které se mohou časem opotřebit nebo ztratit.

Materiál beateru

Materiál úderové hlavy (beateru) má velký vliv na ostrost ataku a celkovou barvu tónu basového bubnu.

Filc/plast – Univerzální oboustranné provedení, které umožňuje jednoduchým otočením vybrat mezi měkčím filcovým tónem a ostřejším plastovým atakem. Kvůli dvěma úderovým plochám je však hlava beateru o něco těžší, což může mírně zpomalovat rychlou hru.
Plast – Poskytuje ostrý, jasný a konkrétní úder s výrazným „klikem“, který se dobře prosazuje v hlasité hudbě. Zvuku ale může chybět hřejivější basový základ a kvůli tvrdosti materiálu plast výrazně zkracuje životnost hrací blány (je nutné používat nalepovací ochranný terč).
Plsť – Tradiční materiál pro hřejivý, kulatý a plný basový tón s měkčím počátečním nárazem. Mezi jeho nevýhody patří horší srozumitelnost jednotlivých úderů v rychlé a hlasité hudbě a také rychlejší opotřebení, jelikož se plsť při tvrdé hře postupně slehává a drolí.
Dřevo – Nabízí tvrdý, hlasitý úder s jasně definovaným atakem a přirozeným akustickým dozvukem. Má ovšem tendenci nejvíce ničit blánu basového bubnu (ochranná nálepka je naprostou nutností) a je zcela nevhodné pro hraní na elektronické bicí se síťkovými blánami, které by dřevo mohlo snadno protrhnout.