Často slouží jako kompaktní a přenosná alternativa ke klasické bicí soupravě. Využijete je při akustických koncertech, pouličním hraní (buskingu) nebo při doprovodu kapely v menších prostorech, kde by tradiční bubny byly příliš hlasité. Zatímco na klasický cajon se při hře sedí a údery dlaní či prstů směřují na jeho přední desku, cajonita jsou výrazně menší, drží se v ruce nebo na klíně a produkují vyšší, pronikavější zvuk. Pokud plánujete s nástrojem často cestovat nebo přejíždět mezi zkušebnou a koncerty, jsou k mání praktická provedení s pouzdrem, která zajistí bezpečnou přepravu a ochranu před poškozením.

Materiály

Druh použitého dřeva zásadně ovlivňuje celkovou rezonanci, pevnost nástroje i samotnou barvu úderu.

• Materiál těla cajonu – Konstrukce ozvučné skříně udává celkovou rezonanci a hloubku basů. Často se využívá bříza, která nabízí vyrovnaný a průrazný zvuk, nebo javor, známý pro svůj teplý a kulatý tón. U lehčích a cenově dostupnějších modelů se můžete setkat i s měkčími dřevinami, jako je borovice nebo smrk, které nástroji dodávají specifický rezonanční charakter a výrazně nižší hmotnost.

• Materiál přední desky – Hrací plocha (takzvaná tapa) reaguje na bezprostřední úder ruky a určuje ostrost tónu (slap) a citlivost nástroje. Bříza a buk poskytují jasný, konkrétní a rychlý atak. Javor přináší o něco teplejší a muzikálnější odezvu. Pro hlubší, temnější tón s bohatou texturou se používá mahagon nebo ořech, které zároveň cajonu propůjčují atraktivní vzhled.