Vincentka

Roku 1590 Luhačovice připadly rodině Bartodějských z Bartoděj. Tou dobou je zde pramen zvaný Bublavý (dnes Amandka). První písemná zmínka o existenci léčivých luhačovických minerálních vod pochází od fyzika a lékaře Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu. V roce 1669 vydal písemnou zprávu o chemickém složení luhačovické vody, popsal způsob pitné léčby a úspěšné výsledky léčení. Roku 1792 se objevuje název Vincentka. Historie prodeje Vincentky v lahvích sahá do roku 1820. V lázeňství se používá zejména k inhalačním a pitným kúrám při nemocech cest dýchacích, dále hlasivek, poruchách výměny látkové, žaludečních vředech, nemocech dvanáctníku, při chronické pankreatitidě a diabetu. O vznik lázní se zasloužil šlechtický rod Serényiů. Koncem 18. století zde dal hrabě Vincenc postavit první léčebná a ubytovací zařízení. V první polovině 19. století začal lázně zvelebovat hrabě Jan Serényi, který pojmenoval všechny tehdy známé vody křestními jmény příslušníků rodu.