Jak se vyznat ve fotoaparátech mobilů? Nedejte na marketingové výmysly!

Co je to fotomobil?

Prakticky každý smartphone je v dnešní době osazen minimálně jedním fotoaparátem na zadní straně. Abychom mohli mluvit o fotomobilu, jeho fotografické kvality by měly odpovídat současným standardům a nárokům. Z tohoto pohledu můžeme rovnou vyloučit ultralevné telefony z Číny, které disponují obstarožním VGA snímačem nebo zařízení, která mají objektiv s vyšším rozlišením, ale zase třeba neumí automaticky zaostřovat. Pokud chcete telefon využívat na focení, potřebuje prakticky jen fotoaparát s „rozumným“ snímačem a automatickým ostřením. Ostatní funkce jako je například světelnost, stabilizace obrazu, rozlišení, pixel-binning (slučování pixelů), optické či digitální přiblížení u teleobjektivu, post-processing, kombinace focení s umělou inteligencí či variabilní fotorežimy vám pak focení usnadní a dopomůžou vám k (často výrazně) lepším výsledkům.

Neorientujte se jen podle počtu fotoaparátů

U smartphonů se dnes prosazují čtyři základní typy objektivů:

• Širokoúhlý objektiv – Ten je často vnímaný jako hlavní či základní fotoaparát. Nejdůležitějším parametrem je u něj světelnost. Čím je větší světelnost, tím menší je clonové číslo. U běžných fotomobilů je dnes běžně využívána „lepší“ světelnost F1,8 až 2,0, u dražších modelů klesá světelnost až na F1,6. Čím více světla na snímač pronikne, tím vyšší můžete očekávat kvalitu fotografií pořízených za horších světelných podmínek. U hlavního objektivu je důležité rychlé ostření. Mezi současnými fotomobily dominuje PDAF (ostření pomocí fázové detekce scény), rychlejší Dual Pixel AF či rovnou laserové ostření.
• Ultra širokoúhlý objektiv – Objektiv, který má sice horší světelnost, ale za to umožní daleko širší záběr scény, typicky v úhlu 123° či ještě více. Na fotografii tak dostanete třeba celou stavbu nebo většinu místnosti, pokud fotíte v interiéru. Je to zřejmě nejvíce nedoceňovaný objektiv, který sice využijete spíše zřídka, ale těžko jej nahradíte.
• Teleobjektiv – Mezi nejdůležitější doplňkové objektivy patří teleobjektiv, tedy ten s optickým přiblížením. I když zde byly pokusy o objektivy s variabilním optickým zoomem, v praxi zatím dominují zoomové objektivy s pevně daným optickým přiblížením. Běžně na trhu najdeme fotomobily, jejichž teleobjektiv má 2×, 3× či dokonce 10× optické přiblížení. U některých telefonů je teleobjektivů dokonce více, a výstupy z nich se využívají i v rámci takzvaného hybridního přiblížení. Obecně bychom si dokázali představit fotografování s vyšší úrovní hybridního zoomu, čím více však bude telefon využívat výřezů (i za pomoci umělé inteligence), tím horší kvalitu budou fotky mít. K čemu tedy teleobjektiv? S mobilem nemusíte fotit z absolutní blízkosti, ale můžete stát dále od objektu.
• Makro – U telefonů velmi často používaný objektiv je v praxi často velkým zklamáním. Makro objektivy mívají fixní ostření, horší světelnost a také nevalnou kvalitu, danou v první řadě nízkým rozlišením. 2 nebo 5 MPx makro mobilní fotografy nijak nezaujme. S makrem musíte fotit v přesně dané vzdálenosti od objektu, a na displeji telefonu navíc nevidíte žádnou rovinu ostrosti. V praxi tak často vyfotíte 10 fotek jednoho detailu, z nichž budou 2 ostré a ani jedna použitelná. Světelnost se často pohybuje v ne příliš lichotivých mezích F2,2 – F2,4.
• Hloubkový snímač – Titul o nejzbytečnější fotoaparát na telefonu vyhrává takzvaný hloubkový objektiv (Depth Sensor). Tento foťák je určen pro portrétní focení a ostří na nekonečno, takže zajišťuje, že je pozadí zaostřeného objektu rozmazané. Kvalita a použitelnost výstupu je však extrémně závislá spíše na umělé inteligenci a post-processingu, aby hrany mezi ostřeným předmětem a rozmazaným pozadím nevypadaly uměle. Dedikovaný objektiv je tak skutečně v drtivém počtu případů spíše „do počtu“.

Nedejte jen na množství. Duální foťák v kombinaci hlavního a makro snímače znamená, že máte v telefonu prakticky jen jeden použitelný foťák. U několika telefonů na trhu se objevuje i takzvané mikroskopické makro, které umožní nafotit velmi detailní snímek miniaturního objektu, například strukturu látky či záběr minimalistického uměleckého díla. Mobilní mikroskopické makro je ale zatím stále v plenkách a na větší prosazení na trhu stále čeká.

Velikost čipu, rozlišení a spojování pixelů

Je lepší 50 MPx nebo rovnou 108 MPx fotoaparát? V rané mobilní době panoval mýtus: „čím vyšší rozlišení fotografie, tím lépe“. To ale není pravda. Jako základ můžeme brát 12 MPx fotoaparáty, násobky tohoto rozlišení pak značí fotoaparáty, které spojují jednotlivé pixely do větších celků. V praxi se toto řešení nazývá pixel binning a souvisí s ním také informace o tom, zda se slučují čtyři nebo rovnou devět pixelů do jednoho.

Toto slučování je důležité zvláště v případě malých mobilních fotočipů, protože větší složené pixely dokáží absorbovat více světla. A pokud je světla dostatek, můžete fotit v plném rozlišení a na fotku tak dostat více detailů. V praxi je to však zatím stále diskutabilní a nelze tak jednoznačně říci, že za všech situací fotí 108 MPx snímač (při pixel binningu 9:1) kvalitněji než snímač, který má fyzické (tedy maximální) rozlišení rovných 12 megapixelů. Na druhou stranu, pokud bude telefon skládat snímky z různých fotoaparátů, mít větší množství obrazových dat ze 108 MPx fotoaparátu rozhodně není na škodu. Slučování pixelů najdete u všech fotoaparátů s rozlišením 48, 64 či 108 megapixelů.

Pro představu: Fotografie z průměrného 12 MPx fotoaparátu pořízená za slunečného počasí může být bez problémů vytištěna na papíru formátu A4. 4K displej využívá rozlišení 8 megapixelů, v případě Full HD panelů je jejich rozlišení dvoumegapixelové. U mobilů se však bavíme o velmi malých fotočipech, takže je třeba počítat s tím, že jednotlivé pixely jsou doslova miniaturní. Čím větší je pak fotočip, tím více světla dokáže pojmout. A to je důležité zejména tehdy, když v okolí není světla nazbyt. V mobilním světě jsou rekordmany jednopalcové fotočipy, většina z nich je však menší. Značí se zlomkem, 1/2″ je tedy snímač větší než ten s označením 1/4″.

Bez stabilizace ani ránu

Moderní fotomobil se neobejde bez stabilizace. Když chybí optická, výrobci se přikloní alespoň k digitální. Je to sice lepší než nic, ovšem „optiku“ nenahradí. Pokud chcete s telefonem fotit povedené fotografie, vyžadujte od něj optickou stabilizaci, a to minimálně na hlavním snímači. Velmi důležitá je optická stabilizace u teleobjektivů, přiblíženou scénu totiž může být problém „udržet“ v ruce, a OIS (Optical Image Stabilization) je tak velmi žádaným pomocníkem. Optická stabilizace druhotně umožní prodloužit expozici bez rozmazání fotek a dovolí vám nastavit ISO na nižší hodnoty, díky čemuž snížíte úroveň šumu a zvýšíte kvalitu fotky. Stabilizace vám pomůže i při natáčení videí. Některé telefony si pomáhají ještě stabilizací digitální, ta však – stejně jako při focení – zužuje úhel záběru.

Pozor na selfie, která neostří!

Selfie fotoaparáty (snímače umístěné nad displejem nebo jako „průstřel“ v displeji) mají často fixní fokus. To znamená, že foťák zaostřuje do předem dané fixní vzdálenosti. Pokud do ní umístíte svůj obličej, bude fotka alespoň rámcově ostrá, v opačném případě bude rozmazaná. Selfie bez autofocusu je tradiční bolístkou moderních smartphonů. Ty se snaží tento drobný „detail“ zahladit vysokým rozlišením. V případě selfie je však velké rozlišení zbytečné, protože je mnohem důležitější ostrost a kvalita detailů, která dost často pokulhává. V případě telefonů, které mají skládací konstrukci či druhý vnější displej jej můžete využít jako hledáček a pořizovat selfíčka hlavním foťákem. Kvalita fotek bude neporovnatelná.

Co hraje roli pro pořízení kvalitní fotografie?

V první řadě je to dostatek okolního světla a světelnost objektivu, respektive objem světla, které může dopadnout přímo na snímač. Jak víme, ten je u mobilů velmi malý, ovšem důležitým faktorem je jeho světelnost. Čím nižší, tím lepší. Ideální je držet se u hlavního snímače na metě F1,8 a níže. Buďte připraveni na to, že u teleobjektivů a ultra širokoúhlých fotoaparátů je světelnost vždy horší než u hlavního snímače. Třetím důležitým aspektem při mobilním focení je výběr správného fotorežimu. Jistě, automatický režim je univerzální a bez nastavování, čas od času se však hodí si se scénou trochu „pohrát“ a vyladit časy, ostření, měření, ISO či vyvážení bílé. Naopak se příliš nespoléhejte na umělou inteligenci a na její rozpoznávání scén. Mezi zapnutou a vypnutou AI (Artificial Inteligence) často nepoznáte rozdíl.

Čtyři fotoaparáty u smartphonu jsou sice fajn, v praxi však potřebujete základní snímač a teleobjektiv, oba se slušnou světelnost a s výkonnou stabilizací. Ultra širokoúhlý objektiv je často jen do počtu, a běžně jej zřejmě moc nevyužijete. Makro je zcela zbytečný fotoaparát. Pokud jej uvidíte ve specifikacích, dělejte, jako by zde vůbec nebyl. A dále už jsou to jen základní pravidla kompozice, které rozhodnou o tom, zda bude pořízená fotka průměrná nebo se zařadí po bok těch nezajímavějších kousků. Nebojte se experimentovat a vyrazit se svým smartphonem do terénu. Kdo nic nezkusí, nic nezíská…