Tvoří rytmický a harmonický základ v mnoha hudebních žánrech. Akustické kontrabasy disponují velkým, dutým dřevěným tělem, které přirozeně rezonuje a zesiluje zvuk. Používají se v symfonických orchestrech, jazzových triích či folkových uskupeních. Oproti tomu elektrické kontrabasy mají mnohem subtilnější (často jen minimalisticky ohraničené) tělo a zvuk snímají elektronicky. Jsou výrazně skladnější pro převoz a odolnější vůči zpětné vazbě na hlasitých pódiích. Velkou výhodou jsou pak modely vybavené integrovaným sluchátkovým výstupem – ty umožňují zapojit sluchátka přímo do nástroje a cvičit bez rušení okolí. Hodí se přikoupit také snímač či další příslušenství.

Velikost nástroje

Značení velikostí u kontrabasů může být na první pohled trochu matoucí, proto je důležité znát standardy.

• 3/4 kontrabasy – Ačkoliv to podle zlomku nevypadá, toto je standardní dospělá velikost. Je to zdaleka nejběžnější a nejprodávanější varianta, která z hlediska ergonomie vyhovuje drtivé většině dospělé populace.

• 4/4 kontrabasy – Plná velikost. Tyto nástroje jsou velmi objemné s delší menzurou (délkou chvějící se struny) a vyžadují velkou fyzickou sílu a dlouhé rozpětí paží. Využívají je převážně velmi vysocí profesionální hráči v orchestrech pro dosažení maximální hloubky a masivnosti zvuku.

• 1/2 kontrabasy – Poloviční velikost. Je určena pro starší děti (zhruba od 11 do 14 let), dospívající studenty nebo pro dospělé hráče s drobnější postavou a menšíma rukama, pro které by byl tříčtvrteční model příliš namáhavý.

Materiál a povrchová úprava

Použité materiály a laky zásadně ovlivňují nejen celkový zvukový projev, ale také odolnost a estetiku nástroje.

• Materiál vrchní desky – Vrchní deska je klíčová pro přenos vibrací. Tradičně se zde využívá masivní smrk (pro čistý a rezonantní tón) nebo tepleji znějící cedr. Velmi oblíbenou a cenově dostupnou alternativou je vrstvený laminát (překližka). Ten sice akusticky tolik nerezonuje, ale je extrémně odolný vůči změnám vlhkosti i hrubšímu zacházení (což ocení například hráči rockabilly, kteří na struny často tlučou technikou slap).

• Materiál zadní desky – Zde historicky dominuje javor, který dodává nástroji pevnost, jasnost a často má nádhernou vizuální kresbu. Stejně jako u vrchní desky se pro větší odolnost hojně využívá laminát.

• Povrchová úprava – Dřevo může být ošetřeno tradičním leskem, který dává vyniknout přirozené kresbě letokruhů a působí luxusně a klasicky. Druhou možností je mat, který nástroji propůjčuje modernější, tlumený vzhled, nezanechává na sobě tolik otisků prstů a pro mnoho hráčů je příjemnější na dotek na zadní straně krku.

• Barva těla – Zcela nejrozšířenější je klasická hnědá v různých přírodních odstínech dřeva, přes medovou až po tmavý ořech. K mání bývá i elegantní černá barva, kterou si často oblíbí moderní jazzoví hráči. Pod kategorií speciální pak najdete nástroje s netradičními laky, jako je čistě bílá, různé barevné sunbursty nebo divoké barvy vyráběné na zakázku.